Druhou již v evidentně vhodné a hudbě přející loděnické půdě zakořeňující tradicí jest božihodový rock’n’roll, organizovaný Loděnickou kulturní společností.
Jedna z duší spolku a hybatelů veškerého napojeného dění, Pavel Machač, hned v prvopočátku naplánoval akci (dle jeho někdejší pregnantní formulace) na den přesně den po dnu Štědrém, do sálu kulturního domu na hlavní třídě obce, a jako ústřední aktéry vrhače přizval muzikanty hudebního uskupení Lokomotiva. Tenhle ostře sledovaný vlak letos podle opětovně narýsovaného jízdního řádu dorazil do cílové zastávky posedmé či snad už poosmé v řadě! A řekněme rovnou, že znovu k maximální spokojenosti a radosti vyprodaného kulturáku.

Leaderem souboru a jakýmsi strojvedoucím je Petr Vondráček, osobnost mediálně známá z vysílání komerčních televizních stanic. Zde však, na koleji rozhodně ne vedlejší, veškeré myslitelné úlitby komerci jdou stranou. Rock and roll je již více než padesát let upřímnou, pravdivou a mocnou silou, která trvale změnila nejen svět hudební, ale následně i myšlení, vyjadřování, vůbec celkové chování všech dalších generací. Na přetvářku není místo, stejně jako na hraní polovičaté, půlplynové, schematické či neinvenční, jakkoli se základní vzorec zdá být poměrně malý, jednoduchý a pevně ohraničený. A kdo že mašinfíru Petra podporuje? Kdo roztáčí do nevídaných, neslýchaných obrátek ta kola Lokomotivy? Kytarový virtuos Norbi Kovácz, fantom ukrytý za bicí soupravou, Karel Schürrer, a možná trochu nenápadný, nijak neexhibující, však naprosto nepostradatelný basista, Vítek Fiala. Kvarteto úderem 20. hodiny nastupuje na pódium a spouští „Blue Suede Shoes“ ….

Kapela střídá klasické kusy z repertoáru Little Richarda, Jerry Lee Lewise, pochopitelně i jedinečného Elvise, takže namátkou „Long Tall Sally“, „Great Balls Of Fire“ či „Hound Dog“. Prokládá je neméně dobrými a publikem vřele přijímanými peckami z vlastní dílny, textově velice vtipnou „Když si žena bere ženu za ženu“, zazní „Telefonní číslo“, „Malér“ či v pomalejším tempu „Stý a třetí“. Milá je připomínka prvního Elvisova singlu „That‘s All Right“, který dotyčný nahrál v roce 1954 pro svoji maminku. A na přání z publika dojde pro změnu na „Pápěří“, něžnou lahůdku z pera Petrova strýce, tedy Petra Vondráčka staršího.

Po krátké přestávce se pokračuje opět v ostrém tempu, aneb „Whole Lotta Shakin‘ Goin‘ On“, avšak sem tam je přehozena výhybka a rozjeté monstrum se hladce přemístí na některou ze souběžně vedených kolejí. Takže nás v „Merry“ potěší bubeník sólem až hardrockovým, jindy se zase kolíbáme v rytmu „Ain’t No Sunshine Anymore“. Se zápornou odezvou feministek by se prý setkala vlastní verze Smolíkova rozhlasového hitu „Jen blázen žárlí“, zde prošla bez jakýchkoli protestů, nu a když se rozezní „Kastaněty“, čili …. „když … holky barvy čokolády rozhoupají svoje vnady v základech …“, dávno již i v úzkých uličkách mezi stoly tancují, co tancují, přesně v někdejším duchu se zmítají a šejkují nadšené skupinky, následující takto příkladu paní spisovatelky Terezy Boučkové, která vtrhla na „parket“ tradičně jako první.

Závěr patří obvyklému číslu, killeru „Lokomotiva“, během něhož dojde bez jakéhokoli prodlení či zpomalení v jízdě k výměnám jinde a jindy skutečně neviděným – Petr vstane od piana a převezme Norbiho kytaru, ten naváže a zastoupí Vítka na basových pražcích. Vítek sám nejprve s jednou paličkou přidá se ke Karlovi, pak naplno za soupravu zasedne, a Karel se přesunuje, to svět neviděl!, za klávesy, a Lokomotiva po téhle rotaci funí a řve a řítí se dál vpřed nezměněnou rychlostí, respektive teprve teď začíná finišovat. Úžasný konec.

Protože na světelném návěstidle je nadále zelená, čtyřka se za ohromného a vytrvalého potlesku, dupání a pískání vrací na pódium. Přídavek je velice překvapivý – „Purple Rain“, bez zbytečného napodobování Princeova naléhavého vokálu, ale s dokonale vypiplaným a propracovaným aranžmá, takže během skladby dostanou ještě jednou všichni aktéři příležitost předvést svoje hráčské mistrovství. A pak už jen skutečně definitivní rozlučka, neb se jede do Varů, tedy rozverná, skočná, pochopitelně s rockandrollovým švihem podaná skladba „Vary“ z dosud poslední vydané desky. Ta vyšla v roce 2007, tož vlastně asi jen krátce předtím, než express poprvé dorazil na loděnické nádražíčko. Díky všemožným aktivitám všech členů skupiny není čas na další nahrávání, avšak přinejmenším na příští Boží Hod vánoční, věřme, lokotka zase zahrát přisupí. Lukulské, vlastně lokulské hodování, se LOděnická KULturní Společnost bude jistě snažit opět připravit.

Přemysl Hamerník