Když jsme se sešli na autobusové zastávce, byla ještě trochu mlha, ale sluníčko se již prodíralo mezi mraky. Nakonec jsme ale využili nabídku volných míst v autech, kam jsme se pohodlně vešli. To nám nejen usnadnilo cestování, ale i umožnilo přizpůsobit trasu a do Unhoště dojet přes Nouzov (vyhlášeného letoviska, kde měly vzniknout lázně u vřídla Čeperka, ale nakonec tam byl postaven jen hotel s bazénem a tenisovými kurty, který válce sloužil jako kasárna).

Na hledání Feldekovského zámku nám již sice nezbyl čas, nicméně posléze jsme byli ujištěni, že není přístupný a zřejmě ještě nějakou dobu, přes veškerou snahu městského úřadu, přístupný nebude. V unhošťském muzeu nám to však vynahradili – nejen, že kvůli nám otevřeli o půl hodiny dříve, ale uvítali nás perfektně připravenou přednáškou s diapozitivy a velmi fundovaným vypravěčem Jakubem Neumannem.

Debata se rozproudila již u některých diapozitivů, ale také později, při prohlídce zdejších zajímavých muzejních exponátů – třeba stojanu na vejce, dvou téměř identických obrazů, obr-boty nebo odstředivky na mléko. Zjistili jsme, že bychom v muzeu mohli strávit mnohem více času. Ale byla pro nás připravena ještě prohlídka kostela, a tak jsme se rozloučili a vydali se o několik domů dále ke křižovnickému kostelu sv. Petra a Pavla. Cestou jsme se již „historicky zasvěcenýma“ očima dívali na současnou podobu Václavského náměstí, budovu staré školy, fary i průčelí domů na dnešním náměstí TGM. Budovu kostela jsme nakonec ale také obdivovali jen zvenčí, neboť uvnitř se právě připravoval pohřeb. Přesto bylo fascinující sledovat střílny ve věži i okna vysoko položené komůrky věžného a představovat si, jak tam asi žije v jedné místnosti bez elektřiny a vody s devíti dětmi a hospodářskými zvířaty.

Po bezproblémovém přesunu do Svárova jsme sice chvíli čekali na pana starostu Zetka s klíči od kostela, ale zato v dobré společnosti akademického malíře Lukáše Bradáčka, který nám celou návštěvu Svárova zprostředkoval za darovaný rodokmen místního rodáka vypracovaný paní doktorkou Konečnou. Kulturní vložku doplnil pan starosta zasvěceným vyprávěním o dávné i nedávné historii Svárova a o prohlídku kostela s možností výstupu na věž. Na závěr jsme všichni dostali výpravnou, barevnou publikaci o místním architektonickém skvostu Sv. Lukáše. A když připočteme nádherné slunečné počasí a neobvykle krásně podzimně zbarvené stromy, které nás po celý náš výlet provázely, není divu, že jsme se vraceli s vynikající náladou.

Jana Tučková a Alena Heinrichová