LoDění LoDění je ve městě Středočeský kraj, Česká republika.
12 hours ago
... Zobrazit víceZobrazit méně
LoDění LoDění je ve městě Středočeský kraj, Česká republika.
1 day ago
... Zobrazit víceZobrazit méně
Drahé přítelkyně a přátelé, bratři a sestry, kamarádi a kamarádky, spoluobčané a spoluobčanky i náhodní kolemjdoucí, Sbor dobrovolných hasičů Chrustenice si Vás, tak jako již tradičně každý rok, dovoluje pozvat na letošní pálení čarodějnic. ... Zobrazit víceZobrazit méně
Letos si připomínáme 80 let od konce II. světové války. K tomuto výročí připravil spolek Loděnice v historii obsáhlou přednášku. Z ní budeme nyní vybírat několik zajímavých osudů a přidáme ještě něco navíc, co se do přednášky nevešlo.
První, o kom bychom se chtěli zmínit, je kapitán Richard Ryšavý. Byl to první zatčený odbojář v Loděnici. V průběhu války bylo zatčeno ještě mnoho dalších. Patřil k tzv. demokratickému odboji - byl velitelem místní skupiny Obrana Národa.
Obrana národa byla rozsáhlou vojenskou odbojovou skupinou, která působila a celém území protektorátu, a jejímiž členy byli bývalí příslušníci československé armády. Mužstvo měli tvořit bývalí příslušníci armády či členové Sokola, Orla a dalších skupin. Slabinou této struktury bylo to, že až příliš kopírovala strukturu a dislokaci československé branné moci, což gestapu výrazně zjednodušilo práci při infiltraci a zatýkání.
Richard Ryšavý se narodil v roce 1895 v Neslovicích u Brna. Vystudoval obchodní akademii. Během první světové války bojoval na ruské frontě. Zde později vstoupil do československých legií a zúčastnil se i bitvy u Zborova. S dobrým prospěchem také dokončil kurz důstojnické školy. Po roce 1918 se stal příslušníkem vojenské zpravodajské služby Československé republiky. Hovořil česky, německy, rusky a francouzsky. Civilním zaměstnáním byl úředník. Proto se na počátku války nechal zaměstnat ve firmě Přádelna Loděnice, a. s. To byla firma pana Wilhelma Sobotky, která se v roce 1938 přeměnila na akciovou společnost. Dnes je stará budova přádelny součástí GZ Media.
Po začátku války se kapitán Richard Ryšavý okamžitě zapojil do odboje. Cílem první garnitury Obrany národa bylo vybudovat tajnou bojeschopnou armádu, která by ve stanovený čas iniciovala celonárodní povstání proti nacistům. On sám měl prostřednictvím svých kontaktů v přádelně rekrutovat nové členy do této tajné armády. Tato armáda pak měla bránit okrsek, které velení Obrany národa označovalo jako Beroun-Východ.
Kpt. Ryšavý v Loděnici spolupracoval s řadou místních. Například s MUDr. Rudolfem Weissem, praktickým lékařem. Ten měl za úkol při případném povstání ošetřovat raněné. Další byl např. velitel loděnické četnické stanice vrchní strážmistr Antonín Nový nebo pan Václav Třesohlavý, který měl na starost rekrutování nových členů.
Loděnické skupině předávalo rozkazy berounské vedení, kde působil např. plk. Josef Maxa, pplk. Josef Baše a npor. Antonín Šťovíček. Všichni tři výše zmínění muži byli zatčeni v únoru 1940 a následně popraveni v Plötzensee.
Při výslechu berounských velitelů na gestapu údajně někdo prozradil činnost kpt. Ryšavého v Loděnici. Členové gestapa přijeli 5. dubna 1940 zatknout kpt. Ryšavého přímo při práci v přádelně. Soud v Drážďanech mu vyměřil 6 let káznice. Měl tedy větší štěstí než jeho velitelé. Buď byla činnost loděnické skupiny považována gestapem za málo významnou nebo nebyla odhalena celá šíře jejich aktivit.
Kpt. Richard Ryšavý prošel několika různými věznicemi a koncentračními tábory - v Kladně, v Praze na Pankráci, v Drážďanech, v Bayreuthu a v Creussenu. Tam se dočkal osvobození Americkou armádou. Po osvobození Creussenu se stal velitelem II. roty politických vězňů, která se po boku Americké armády zúčastnila osvobozování Chebu.
Po válce se na čas vrátil do Loděnice, ale velmi brzy po té se odstěhoval s rodinou do Chebu, kde nastoupil jako ředitel místní pobočky Legiobanky. Po roce 1948 byl ale z tohoto místa propuštěn. Jeho další osud bohužel není znám. Pouze to, že v šedesátých letech žil v Liberci.
Foto www.csol.cz/legionar/131772/ ... Zobrazit víceZobrazit méně
Tak dnes se od rána pozastavuji na tom, že když někdo poskytne jinému nějakou finanční dotaci, jak je možné, že ten druhý se může bránit dotaci vyúčtovat jen proto, že by odkryl někomu (tomu poskytovateli) svoje účetnictví. Pro mne je to jasný signál o tom, že v tom účetnictví není vše v pořádku a zřejmě dotace nebyla využita jak měla.
No a tak jsem si chtěl odpočinout pohledem jinam. Zavítal jsem na tyto stránky, kde jsem se zase začal pozastavovat nad tím, jak je možné, že se někdo, kdo chtěl veřejně pracovat, nechal se zvolit do zastupitelstva, pozastavuje nad tím, že když rozhoduje, nebo diskutuje o veřejných věcech na pracovní schůzce, zastupitelstvu, že si to někdo může nahrát.
V komunální (ale i té vyšší) politice si občan zvolí svého zástupce, který se stane zastupitelem (dostane do rukou jistou moc). Prostřednictvím daní tento občan svému zastupiteli vloží do ruky jistý obnos peněz a čeká, jak jeho zastupitel s těmito penězi a mocí naloží. Zastupitel se nějak rozhodne a svůj záměr nějak prosadí (nebo se alespoň pokusí) a občan, který mu svěřil tu moc a peníze se musí zpětně dozvědět co možná nejvěrohodněji, jak byla jeho svěřená moc a peníze využity. Bylo-li to dobře, pak si zvolí na další období svého zastupitele znovu. Nebylo-li to dobře, pak si má právo zvolit někoho jiného. V okamžiku, kdy jeho zastupitel nechce, aby se jeho volič dozvěděl, co se svěřenou mocí a penězi dělá, jsou jen dvě možnosti. Buď se za svá rozhodnutí stydí, ale to v politice není možné, správně by měl předstoupit a říct, co ho k tomu vedlo, popřípadě odstoupit…. a nebo je dělá (ta rozhodnutí) s jistým postranním záměrem a pak chápu, že je mu nepříjemné, aby se to veřejnost dozvěděla.
No a poslední postřeh. Je-li někdo v kontrolní komisi, tak se přeci musí zabývat tím, co bylo, protože to co ještě nebylo, netřeba kontrolovat.
Jak je vidět, principy demokracie se u nás stále nezabydleli ani za více, než 25 let.
Pingback: Informace, informace, informace – dějství druhé |
Pingback: Informace, informace, informace – dějství třetí |