LoDění LoDění je ve městě Středočeský kraj, Česká republika.
3 hours ago
... Zobrazit víceZobrazit méně
LoDění LoDění je ve městě Středočeský kraj, Česká republika.
19 hours ago
... Zobrazit víceZobrazit méně
Drahé přítelkyně a přátelé, bratři a sestry, kamarádi a kamarádky, spoluobčané a spoluobčanky i náhodní kolemjdoucí, Sbor dobrovolných hasičů Chrustenice si Vás, tak jako již tradičně každý rok, dovoluje pozvat na letošní pálení čarodějnic. ... Zobrazit víceZobrazit méně
Letos si připomínáme 80 let od konce II. světové války. K tomuto výročí připravil spolek Loděnice v historii obsáhlou přednášku. Z ní budeme nyní vybírat několik zajímavých osudů a přidáme ještě něco navíc, co se do přednášky nevešlo.
První, o kom bychom se chtěli zmínit, je kapitán Richard Ryšavý. Byl to první zatčený odbojář v Loděnici. V průběhu války bylo zatčeno ještě mnoho dalších. Patřil k tzv. demokratickému odboji - byl velitelem místní skupiny Obrana Národa.
Obrana národa byla rozsáhlou vojenskou odbojovou skupinou, která působila a celém území protektorátu, a jejímiž členy byli bývalí příslušníci československé armády. Mužstvo měli tvořit bývalí příslušníci armády či členové Sokola, Orla a dalších skupin. Slabinou této struktury bylo to, že až příliš kopírovala strukturu a dislokaci československé branné moci, což gestapu výrazně zjednodušilo práci při infiltraci a zatýkání.
Richard Ryšavý se narodil v roce 1895 v Neslovicích u Brna. Vystudoval obchodní akademii. Během první světové války bojoval na ruské frontě. Zde později vstoupil do československých legií a zúčastnil se i bitvy u Zborova. S dobrým prospěchem také dokončil kurz důstojnické školy. Po roce 1918 se stal příslušníkem vojenské zpravodajské služby Československé republiky. Hovořil česky, německy, rusky a francouzsky. Civilním zaměstnáním byl úředník. Proto se na počátku války nechal zaměstnat ve firmě Přádelna Loděnice, a. s. To byla firma pana Wilhelma Sobotky, která se v roce 1938 přeměnila na akciovou společnost. Dnes je stará budova přádelny součástí GZ Media.
Po začátku války se kapitán Richard Ryšavý okamžitě zapojil do odboje. Cílem první garnitury Obrany národa bylo vybudovat tajnou bojeschopnou armádu, která by ve stanovený čas iniciovala celonárodní povstání proti nacistům. On sám měl prostřednictvím svých kontaktů v přádelně rekrutovat nové členy do této tajné armády. Tato armáda pak měla bránit okrsek, které velení Obrany národa označovalo jako Beroun-Východ.
Kpt. Ryšavý v Loděnici spolupracoval s řadou místních. Například s MUDr. Rudolfem Weissem, praktickým lékařem. Ten měl za úkol při případném povstání ošetřovat raněné. Další byl např. velitel loděnické četnické stanice vrchní strážmistr Antonín Nový nebo pan Václav Třesohlavý, který měl na starost rekrutování nových členů.
Loděnické skupině předávalo rozkazy berounské vedení, kde působil např. plk. Josef Maxa, pplk. Josef Baše a npor. Antonín Šťovíček. Všichni tři výše zmínění muži byli zatčeni v únoru 1940 a následně popraveni v Plötzensee.
Při výslechu berounských velitelů na gestapu údajně někdo prozradil činnost kpt. Ryšavého v Loděnici. Členové gestapa přijeli 5. dubna 1940 zatknout kpt. Ryšavého přímo při práci v přádelně. Soud v Drážďanech mu vyměřil 6 let káznice. Měl tedy větší štěstí než jeho velitelé. Buď byla činnost loděnické skupiny považována gestapem za málo významnou nebo nebyla odhalena celá šíře jejich aktivit.
Kpt. Richard Ryšavý prošel několika různými věznicemi a koncentračními tábory - v Kladně, v Praze na Pankráci, v Drážďanech, v Bayreuthu a v Creussenu. Tam se dočkal osvobození Americkou armádou. Po osvobození Creussenu se stal velitelem II. roty politických vězňů, která se po boku Americké armády zúčastnila osvobozování Chebu.
Po válce se na čas vrátil do Loděnice, ale velmi brzy po té se odstěhoval s rodinou do Chebu, kde nastoupil jako ředitel místní pobočky Legiobanky. Po roce 1948 byl ale z tohoto místa propuštěn. Jeho další osud bohužel není znám. Pouze to, že v šedesátých letech žil v Liberci.
Foto www.csol.cz/legionar/131772/ ... Zobrazit víceZobrazit méně
Bude tomu v dubnu rok od vyhlášení ankety „Nej..“.Tedy objevit nejhezčí a nejošklivější místo. K tomu bych chtěl dodat, že asi v této obci by bylo vhodnější hledisko „nejdéle trvající stav v těchto kategoriích“. Každý máme jiné měřítko krásy a estetické cítění také různé. Často se ženou procházíme obec a tak se chci podělit o svůj pohled nejen na krásu.
Z průběhu veřejného zasedání Zatupitelstva obce v minulém roce, kdy jsem nedostal odpověď jak tento orgán bude chránit občany před nárůstem průjezdu velkých vozidel obcí a dalších nehezkých slovních projevů zastupitelů i k sobě navzájem, jsem dospěl k závěru, že hospodaření se zde řídí množstvím neodvedené práce počínaje, ignorancí zásadních potřeb obce, řešení cestou nejmenšího odporu, přehlížením vad, prvky klientelizmu nevyjímaje a nedodržování obecně závazných předpisů konče. Tímhle vším bych se chtěl zabývat blíže, ale postupně a hned v úvodu uznávám, že to co mi leží na srdci, nevzniklo v poslední době a je podle mého názoru výsledkem činnosti vedení obce od samého začátku.
Co je viditelné a nezpochybnitelné, je fakt omezené dostupnosti úředníků OÚ v druhém poschodí pro osoby se zdravotním postižením, o nepohyblivých lidech nemluvě. To podobně platí i pro vstup na Českou poštu.
Teď přeskočím k tomuto zastupitelstvu jak se postavilo k obyvatelům domů z ulice Za GZ. Stěžují si, že nemohou v ulici zaparkovat, protože je plná aut zaměstnanců GZ. Pomoci se nedovolali argumentaci si lze poslechnou ze zvukového záznamu. Pro mne je situace řešitelná s poměrně nízkými náklady, ale chvíli by museli zaměstnanci OU na tom zapracovat. Jo a napadlo mne proč není pro parkování vozidel zaměstnanců byť jen dočasně, použitá plocha vedle nového chodníku. Hezký den přeji všem Jindřich.
Dnes bych se zaměřil na dlouhodobý (ne)vzhled některých objektů v obci. Levá strana Kačáku má štěstí a v obci jsou dobře udržované domy. Jediné co tluče do očí je stěna objektu ve vlastnictví GZ v ulici Za GZ. Nějak mi světový věhlas výrobce zvukových nosičů nejde dohromady s údržbou vlastních objektů resp tohoto objektu. Tento stav trvá léta a snad by v tomto roce generální ředitel mohl zařídit opravu stěny z vnější strany.
Pravá strana Kačáku je na tom podstatně hůře. Hned první dům u mostu na p.č. 30 je vzhledem odpuzující. Je s podivem, že majitelé se nestarají o majetek který jim vyrábí peníze. Zřejmě proto, že zde nebydlí, ovšem ostudu si dělají sami, protože je snadno zjistitelné kdo je vlastníkem. Já to beru na sebe a říkám“styďte se“.
Jako z kopíráku je to v případě domu na p. č. 64. Vlastníku opět nese peníze z pronajatých prostor, ale kolik let kape lidem na hlavu voda ze střešního žlabu? Kašle na to vlastník proto, že nebydlí v Loděnici? Tentokrát se domnívám, že je to špatná vizitka vlastníka a obecního úřadu v Loděnici rovněž. Jestli se mýlím, nechám si to vysvětlit.
Třetí je případ v Havlíčkově ulici, to je trochu připomínka středověku, tedy pozdního, u části domu na p. č. 32.
Renezanci bych přál domu pod mostem na p. č. 643.
Popsané objekty jsou nehezkou vizitkou obce a návštěvník to tak hodnotí, nezkoumá přímé vlastnické vztahy. Jindřich, Pražská.