Mladý muž si přichází ke krejčímu vyzvednout sako, avšak všimne si, že pravý rukáv je kratší. „Musíte jako nadzvednout rameno a trochu tu ruku schovat do rukávu. Ano, tak,“ radí krejčí. „A co ty faldy tady vepředu?“ „Holt se trochu zakloníte. Ták, a je to,“ zkušeně praví krejčí. „A tady dole vepředu odstává spodek!“ „Zkrátka takle vytočíte levou kyčel dopředu a bude to.“

Mladík se s nadzvednutým pravým ramenem, v mírném záklonu a levou kyčlí dopředu vykolébá před krejčovství, kde neunikne pozornosti dvou dam: „Koukni, Máňo, takovej nebožák, ale to sako mu padne jako ulitý. Ten krejčí musí bejt machr!“

Haha? Nikoli. Každý z nás bývá někdy nešikovným krejčím. Ovšem co pak s takovým sakem? Klopy, knoflíky i kapsy jsou v pořádku, to třeba přiznat, ale krátký rukáv, faldy a odstávající spodek celkově sako hyzdí. Možná měl krejčí nekvalitní materiál, v časové tísni leccos spíchl horkou jehlou nebo třeba není úplně dobrý krejčí. Otázka je, zda být za machra a předstírat, že je sako zcela v pořádku.Kam míříme tímto strhujícím příběhem? Nejvyšším loděnickým krejčím jsou ti nejlepší z nás, ti, které jsme zvolili za své zastupitele. Obecní zastupitelstvo má svůj Zpravodaj, v němž ukazuje saka, která vytváří. Většina zastupitelů ovšem nebezpečně spěje k názoru, že než ukazovat i saka nepovedená či jinak problematická, bude lepší předvádět pouze vydařené kusy, případně vyretušovat , délku rukávů,  a podobně. Dle ohlasů, které máme, je čtenář zvědavý i na saka nekvalitní. Zvláště když jsou šita z peněz obce, nikoli z virtuální kasy. To vše nás postupem času dovedlo k myšlence vydávat katalog nepovedených sak. (No, spíše než o katalog hotových sak půjde o seznamování s procesem jejich výroby – každý příměr holt kulhá.) Nebráníme se ovšem ani publikování sak prvotřídních.

Tím usnadníme práci tvůrcům Zpravodaje. Leckteří zastupitelé totiž tvrdí, že ošklivá saka (tj. negativní články) do obecní výkladní skříně (Zpravodaje) nepatří, neboť nikoho nezajímají a nikdo o nich nečte. Jedním dechem si stěžují, že pak vypadají jako pitomci – což je ovšem nemožné: pokud je nikdo nečte, není před kým být za pitomce.

Ambicí občasníku LoDění je zrušit časem sebe sama. K tomu lze dospět dvojím způsobem: a) obecní katalog bude v dostatečném rozsahu vystavovat všechna důležitá saka, byť nepovedená, b) Nejvyšší Krejčí nebude šít horkou jehlou, bude používat kvalitní materiál, naučí se šít co nejlépe a saka nebudou obsahovat zásadní vady. Čím dříve bude moci LoDění skončit, tím budeme spokojenější.

V úvodním čísle se dočtete například o problematické stavbě silnic na Jánské, o plánované přístavbě základní školy, o důvodech odstoupení zastupitele Horného z volebního uskupení Loděnice pro všechny, o konkrétních důvodech vzniku LoDění atd. Další témata čekají.

O čem by například měl občan vědět, chce-li:

– Proč obec zaplatí za rekonstrukci silnic na Jánské kvůli nepředvídaným pracím navíc přes čtyři milióny korun místo tří set tisíc?

– Proč stála rekonstrukce mateřské školy obecní pokladnu podstatně více, než bylo plánováno?

– Co mají obě akce společného?

– Proč jsou/byly z obecní kasy udělovány statisícové dotace, aniž by zastupitelstvo obdrželo jejich vyúčtování?

– Bude zastupitelstvo projednávat s obyvateli paneláku návrh GZ na změnu zazelenění nové haly? atd.

Dále jen stručně:

Členy redakce občasníku LoDění zatím jsou (v abecedním pořadí) Martin Bok, Milan Hejduk, Kamil Horný, Mořic Hruban, Pavel Machač. Všichni s jistými krejčovskými zkušenostmi.

Rozšířenou verzi LoDění, včetně záznamů z veřejných zasedání zastupitelstva, vbrzku najdete na adrese www.lodeni.cz, psát lze na adresu redakce@lodeni.cz.

Stejně jako Zpravodaj si Vás i LoDění dovoluje přizvat k jeho obohacení prostřednictvím článků, fotografií, poznámek atd. Nebráníme se ani tématům, která by pro nás mohla být ošajslich.

Pavel Machač, redakce@lodeni.cz