ÚVOD

Níže ložený článek vyšel v Loděnickém zpravodaji v květnu minulého roku (zde navrch připojuji Dodatek a citaci z Archivu bezpečnostních složek) jako má reakce na vyvrcholení pomluv vůči mé osobě za zhruba dvě poslední volební období. Žádné z nich jsem se nemohl bránit, neboť jsem nikdy nebyl jejich autorem či roznašečem požádán o reakci. Tak jsem si zvykl. I jsem chápal motivace autorů ke snaze mě dehonestovat a vytvořit ze mě nepřítele lidu.

Nyní se opět téma přetřásá na různé způsoby. Původcem je Kamil Horný. Opravdu. (viz články Z poslední schůze zastupitelstva a Kauza Horný) Minulý místostarosta o mně na pracovní schůzce zastupitelstva v květnu 2015 agitačně a emotivně prohlašoval, že jsem byl členem StB a že jsem – dle jeho osobních zkušeností – prolhaný. Na veřejném zastupitelstvu 9. 3. 2016 už si netroufal zopakovat, že jsem byl členem StB, avšak mou prolhanost veřejně deklaroval (více v dodatku pod článkem; konkrétně v nahrávce veřejného zasedání ZO z 9. 3. 2016 na www.lodeni.cz).

 

V poslední době se poněkud kuriózně obohatil rejstřík nepravd o mé osobě, které kdosi léta po Loděnici vytrvale šíří, a proto mám potřebu se konečně veřejně vyjádřit. Posledním hitem je sdělení, že jsem byl členem StB, tedy Státní bezpečnosti (informaci telefonicky sdělila bývalá starostka obce pracovnici Obecního úřadu v Loděnici). K tomu prohlašuji, že jsem nikdy nebyl členem StB ani s ní nespolupracoval, přestože se mě k tomu StB snažila přimět, a dále uvádím:

– v devatenácti letech (r. 1980), v prvním ročníku studia na Filozofické fakultě UK, jsem odmítl požadavek na spolupráci s StB, a to jednou provždy (FF UK byla považována za politicky rizikovou, a proto měla StB snahu získat v každém studijním kruhu alespoň jednoho spolupracovníka, což se jí často dařilo třeba pomocí vydírání);

– od roku 1981 do roku 1985 jsem absolvoval řadu poměrně nepříjemných výslechů, vedených příslušníky Veřejné i Státní bezpečnostmi, v souvislosti se svými politickými názory a hudebními aktivitami;

– od roku 1982 jsem měl záznam na OV KSČ v Pardubicích jako osoba politicky nespolehlivá;

– v roce 1984 jsem byl vyslýchán kárnou komisí FF UK, poté zvláštní komisí v čele s děkanem FF UK v souvislosti se svými písňovými texty a politickými názory (pro zajímavost: členem komise byl za SSM nynější televizní hlasatel Karel Voříšek, jenž mě hodnotil jako svazáka, ač jsme se neznali a já nebyl v SSM);

– během studia jsem jako jediný ze studijní skupiny nesměl z politických důvodů vycestovat na stáž ani do východního Berlína;

– do roku 1989 jsem nesměl vycestovat do „západního“ zahraničí, a to ani na oficiální pozvání zahraniční univerzity a mezinárodní mírové organizace;

– v roce 1985 mi nebylo umožněno vyučovat na vyšším stupni než na základní škole;

– jako perličku uvádím, že jsem v době studií rozšiřoval mezi studenty a známé tehdy zakázané tiskoviny, z nichž mi většinu přivezli dánští studenti v krabicích s prášky na praní.

Až díky dvěma anonymním facebookovým profilům pravděpodobně místních občanů (např. Loděnický zpravodaj, mimochodem zrušený v den vyhlášení výsledků posledních komunálních voleb a nedávno obnovený) jsem se před pár týdny dozvěděl, že jsem byl od roku 1984, pokud se ve svazku jedná skutečně o mě, veden jako tzv. kandidát tajné spolupráce (KTS), který ovšem – jak už název napovídá – nepatří do kategorie spolupracovníků ani členů StB a který o své „kandidatuře“ obvykle nemá tušení.

I podle nálezu Ústavního soudu nejsou kategorie operativních spisů Státní bezpečnosti důvěrník (D), kandidát tajné spolupráce (KTS), kandidát agenta (KA) či kandidát informátora (KI) kategoriemi vědomé spolupráce ve smyslu zákona č. 451/1991 Sb. (tzv. lustrační zákon).

Zejména zážitkům se Státní bezpečností od počátku osmdesátých let a lidem, kteří nebyli konformní s totalitním režimem, jsem vděčen za to, že rychle a nezvratně formovali některá má hodnotová stanoviska, takže dodnes – a v tom samozřejmě nejsem jediný – nechovám respekt k dočasně mocným, dopouštějí-li se evidentních nepravostí ve jménu jakékoli ideologie nebo osobních zájmů, případně nepravosti kryjí, podněcují či se na nich jinak podílejí.

Lustrační osvědčení mám čisté, zážitky mnohé – a nejsou tajné.

V důsledku obav některých spoluobčanů připojuji ještě dvě prohlášení:

1. Nechci se stát ředitelem ZŠ Loděnice.
2. Nechci se stát ředitelem Klubu (který „dnes funguje skvěle a pro lidi, ne pro jeho [patrně Machačovy] soukromé účely, jak tomu bývalo dříve“ – citováno z facebooku Loděnický zpravodaj).

K případným dalším zvěstem, nejasnostem či obavám se na požádání rád vyjádřím.

Závěrem: Podávám trestní oznámení na neznámého pachatele pro pomluvu.

S přáním co nejvíce dobrých dnů a co nejméně výrobců pomluv,

Pavel Machač

DODATEK

S bývalým místostarostou jsme nepásli husy. Řekl bych, že jsme se stýkali pouze úředně – on jako místostarosta či reprezentant AFK Loděnice, já jako tehdejší vedoucí Společenského klubu. Nelhal jsem. Jen jsem mohl být chvílemi nepohodlný.

Ohledně mého členství v StB možná už i pan Tůma zjistil, že nemá pravdu. Nebo že prostě naletěl a byl využit. Chápu však jeho houževnatost. Chápu houževnatost pana prezidenta v otázce existence Peroutkova článku Hitler je gentleman.

Z ARCHIVU BEZPEČNOSTNÍCH SLOŽEK

Cituji podstatné části ze zápisu X. správy SNB, 3. odbor, který se mě týkal (pravopis nechávám beze změn):

Praha dne 9. 11. 1984

(…)

NÁVRH na uložení spisu D    „ P E T R „

Dne 27. 4. 1982 byl založen spis KTS „PETR“ (…) Jmenovaný byl prověřován s cílem zjištění jeho možností v prostředí VŠ studentů pro případné zpravodajské využití. V průběhu prověrky bylo zjištěno, že MACHAČ nemá dostatečné možnosti^*) pro plnění úkolů TS a proto byl dne 7. 2. 1983 spis KTS převeden na spis D. (…) Agenturní cestou bylo zjištěno, že v prostředí studentů vystupoval v některých případech v rozporu s profilem posluchače fakulty. Obdivuje protisocialisticky orientovaného zpěváka NOSE, jehož písně před studenty produkuje.

Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem navrhuji uložit spis D PETR do archivu MV na dobu 10 ti let.

Operativní pracovník:

kpt. Košař Josef

^*) Věděli, že dostatečné možnosti mám. Jen jsme se nějak nemohli shodnout.